Duben 2016

Let

27. dubna 2016 v 21:03 | Lussy |  Útržky
Nikdy mě nenapadlo, že se to opravdu stane. Nemyslela jsem si, že tam budu stát a dívat se dolů do té obrovské propasti pode mnou. Svíral se mi žaludek, celá jsem se chvěla a potily se mi dlaně. Křečovitě jsem se držela, abych nespadla. Ale proč? Vždyť proto jsem tam přišla, abych se vrhla přímo dolů, do neznáma, desítky metrů pod sebe.
Sledovala jsem krajinu pode mnou, auta prohánějící se po silnicích. Zkoušela jsem si představit, jaký to bude pocit až budu bezmocně padat. Až mě bude ostrý vzduch šlehat do tváří a uvidím, jak se nebezpečně přibližuji k zemi.
Z mého dumání mě vytrhl hlas: ,,Slečno jste připravená? Už budeme na místě.". Ochromena strachem jsem pouze přikývla. ,,Je to tady" pomyslela jsem si. Chvíle, na kterou jsem čekala. Zadržela jsem dech, pevně stiskla popruhy a ucítila tlak, vyskočili jsme. Letěli jsme vzduchem a já se nemohla zbavit strachu, ale najednou se rozevřel padák a my se vznášeli jako listy ve větru. Už jsem se nebála. Naopak. Užívala jsem si hřejivé paprsky slunce, teď už jemný vítr ofukujívcí moje tváře a pohled, který bere dech. Křeč v celém mém těle povolila. Znovu jsem začala klidně dýchat. Letěla jsem. Splnil se sen malé holčičky. Byl to skvělý pocit!
Po pár minutách plachtění jsme bezpečně přistáli na zemi. Celá rozzářená jsem poděkovala instruktorovi a oddechla si. ,,Zvládla jsem to! Skočila jsem padákem! Nemůžu tomu uvěřit!" křičela jsem a vrhla se do náruče svých kamarádek. Lepší narozeninový dárek a lepší kamarádky jsem si už nemohla přát.

Dívejte se na věci s otevřenýma očima. Vnímejte úžasné okamžiky, které vás potkají celým svým tělem. Postavte se svému strachu a udělejte něco bláznivého, bude to stát za to!

Škola nebo škola života?

19. dubna 2016 v 23:10 | Lussy |  Vztahy a jiná dramata
Budeme chvíli trochu počítat. Průměrný člověk žije přibližně 70 let. Odečteme-li předškolní věk, což je přibližně 5 let, zbyde 65 roků. Z těchto 65 roků strávíme 9 let na základní škole, což činí už jen 54 let. Pokud odečteme ještě školu střední, kterou většina z nás absolvovala nebo v budoucnu absolvuje a trvá 4 roky, zbyde 50 let. Na vysokou školu nastoupí cca 1/3 lidí, průměrné vysokoškolské vzdělání trvá 4 roky, tím pádem vysokoškolákům zbývá jen 46 let. Takže, sečteno, podtrženo, stráví většina z nás tak 22 let ve škole. Není to šílené? Strávíme 22 let, což je přibližně 1/3 našeho života, na místě, kde nás nenaučí nic, co bychom mohli použít v životě. Vyjma čtení, psaní počítání. Omlouvám se, ale k čemu mi v životě bude co je základ rostlinné buňky nebo od sebe rozeznat všechen hmyz? Namísto toho by nás měli ve školách učit, jak si jednou spočítat daně, nebo jaká jsou naše lidská práva? Poslední dobou nad tím hodně přemýšlím a došla jsem k závěru, že škola nás nikdy nepřipraví na život, ale JEN na další STUDIUM. Tak k čemu nám to je? Na co sedět 22 let v lavicích a poslouchat něco, co nikdy nepoužijeme? Myslíte si, že v životě uplatníte spíš výpočet logaritmu nebo znalost zákonů země, ve které žijeme?
Před nedávnem jsem viděla video kluka, který mi tuto myšlenku přivedl na mysli. Má pravdu. Některé věci, které se učíme jsou opravdu zbytečné. (Pokud se chcete na video podívat tady máte odkaz -> https://www.youtube.com/watch?v=8xe6nLVXEC0 )

Teď nechci říct, abyste odcházeli ze školy a přestali studovat, protože bez toho se v dnešním světě neobejdete. Jen chci, abyste si uvědomili, že to, že v některém předmětu nemáte nejlepší známky, není vaše chyba. Pokud vás daný předmět nezajímá a právě probíraná látka pro vás nemá žádný smysl, není vaší chybou, že o ní nemáte zájem. Nezoufejte. Jednou budete mít třeba práci svých snů a budete rádi, že jste školu dotáhli do konce. Ale myslete na to, že školní prospěch není středobod vašeho vemsmíru. Pokud nepropadáte, ale jen nejevíte výrazný zájem o nějaký předmět, není to konec světa. Ne všechno, co do nás ve škole cpou je opravdu důležité. Hlavu vzhůru! Jednou budete na školu dobře vzpomínat.