Vzpomínky

24. srpna 2016 v 16:00 | Lussy |  Útržky
Strašný, jak ten život utíká. Asi budu znít jako 70ti letá babička na houpacím křesle se štrikovacím náčiním v klíně, ale vážně mě děsí, jak ten čas běží.
Pamatuju si například ještě jako včera můj první den na střední. A teď? Jsem ve čtvrťáku a maturita za dveřmi. Lidé, kteří pro mě tehdy byli naprosto neznámí jsou dneska mí přátelé. Nebo rozlučka s devátou třídou? Zdá se mi, že je to teprve pár měsíců, co jsem odcházela ze základní školy, ale ony to jsou už 3 roky! Ani se mi nechce věřit tomu, že od mého prvního školního dne uběhlo 12 let! Je to tak strašně dávno a já si to pořád pamatuju. Měla jsem na sobě světle růžové punčocháče, černo-růžovou kostkovanou sukni, růžový svetřík s bílým trikem a tmavě růžové lakýrky. (Moje babička se totiž rozhodla, že prostě jako správná holčička budu mít všechno růžový..)
Hrozně to všechno uteklo. Ani ne za rok budu mít po střední a přitom jsem tam teprve před chvílí nastoupila. Než se stihnu rozkoukat budu mít po vysoké a možná i po svatbě.. kdo ví? Než se nadějeme život nám proklouzne mezi prsty a my budeme sedět v těch houpacích křeslech a stěžovat si na bolavé klouby.. Ale než se tak stane, měli bychom si naplno užívat mládí a života. Měli bychom se pokusit žít každý den naplno, protože čas už nikdy nevrátíme zpátky. Pokud se vám naskytne příležitost k něčemu úžasnému, berte jí všema deseti, protože některé nabídky se už nebudou opakovat. Nechcete přeci v 80 litovat, že jste tehdy neudělali toto a ono když teď už to udělat nemůžete..
Ještě nedávno jsem byla ,,malý pískle", jak by řekl můj táta. A dneska jsem dospělá. Snažím se vybavit si moji první vzpomínku.. Mám za to, že to je tahle..
Byli jsme u jedné naší známé na zahradě a já na sobě měla modré šaty s motýlky. Běhala jsem po zahradě mezitím, co si moje mamka s tetou povídaly. Našla jsem tam černé kotě. Vzala jsem ho do náručí a přinesla jim ho ukázat. Bylo to poprvé, co jsem držela v náručí "zvížátko". (Tehdy jsem ještě neuměla říct "ř"). Je to krásná vzpomínka a já si ji chci pamatovat. Chci si ji pamatovat stejně za 10 nebo 50 let. Chci, abych si vzpomněla na ten okamžik a na to, jak jsem byla ještě nevinné dítě a pak se ohlédla za svým životem a spokojeně si oddychla, že těch pár desítek let, co jsem na světě stálo za to!
Taky si vybavíte svoji první vzpomínku? Pokud ano, uchovejte si ji. Ať už je jakákoli budete se skrze ní moci ohlédnout za sebe a zavzpomínat na všechny ty krásné momenty, které jste prožili. První vzpomínka není obyčejná.. Byl to moment, který si váš mozek poprvé v životě zapamatoval. Bylo to něco výjimečného, něco na co z nějakého důvodu nemáte zapomenout. Proto si vaši první vzpomínku pořádně chraňte a vracejte se k ní, aby se nezapomněla. Jednou se vás třeba vaše děti, vnoučata nebo synovci a neteře zeptají, jaký byl nejnezapomenutelnější moment ve vašem životě. A možná jim odpovíte, že je to vaše první vzpomínka, protože ta je jako jediná DOOPRAVDY VÝJIMEČNÁ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama