Život utíká - část 2.

29. srpna 2016 v 15:00 | Lussy |  Povídky, příběhy
Druhý den ve škole jsem myslela, že ho nepotkám a když, tak se jen pozdravíme. Stála jsem u své skřínky a uklízela si učebnice když ke mně najednou přiběhl a objal mně. Když jsem se vzpamatovala, všimla jsem si, že opodál stojí jeho kamarádi. ,,Ahoj Holly!" řekl nadšeně. ,,Ahoj." Opětovala jsem s úsměvem. ,,Hej, kluci, pojďte sem." Houkl na své kumpány a ti se přivalili jako vlna k mojí skřínce. ,,Tohle je Holly. Potkal jsem ji včera v tom parku." Představil mne. ,,Ahoj." Řekli současně. ,,To je Steve a tohle je Jeremy." ,,Ahoj." Oplatila jsem trochu nesměle. ,,Hele, nechodíš ty se mnou na ájinu?" zeptal se Jeremy ,,Jo, chodím.." přikývla jsem. ,,Sedíš hned za mnou, viď? Nechceš si přesednout ke mně ať tam nesedíš sama? A navíc, potřeboval bych trochu pomoct.." zakřenil se. ,,Ale jo, proč ne." Souhlasila jsem. Ještě jsem pak chvíli stáli všichni čtyři na chodbě a nakonec jsme se s Jeremym vydali na angličtinu. ,,Přiznám se, že jsem na ájinu fakt dutej.." řekl tiše když učitelka začala vykládat o Hawtornovi. ,,To nevadí, pomůžu ti." Řekla jsem přátelsky. ,,Děkuju, jsi fajn. Mark si umí vybrat dobře.." ,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se nechápavě. ,,Sdělte nám svou myšlenku, slečno Evansová. Celou třídu jistě zajímá, co jste se chystala říci svému sousedovi.." řekla paní Millerová povýšeně dřív než mi Jeremy stihl odpovědět. ,,Co chtěl autor sdělit svým dílem Šarlatové písmeno?" pokračovala. ,,Myslím, že povrchnost společnosti.." střílela jsem trochu od boku. ,,Definujte to." Pobídla mě. Aniž bych mrkla okem jsem na ní vytáhla všechno, co jsem si pamatovala z minulého výkladu. ,,Výborně, ale už prosím nevyrušujte." Napomenula nás. Zbytek hodiny jsme byli raději zticha.
Přišel čas oběda a já si se svým salátem sedla jako obvykle ke stolu u okna, abych mohla pozorovat dění na školním dvoře. ,,Pojď si sednou k nám." Přiběhl Steve a přesunul mě k jejich stolu ve středu jídelny. Mimo nás dva, Marka a Jeremyho tam seděly i dvě dívky. ,,Čau, já jsem Kate a tohle je Ema." Usmála se na mě jedna z nich. ,,Já jsem Holly.." ,,Jojo, my víme." Odtrhla se Ema od jídla a zachechtala se. ,,Mark nám vyprávěl." Podívala jsem se překvapeně na Marka, ale ten jen s úsměvem pokrčil rameny. Když jsme dojedli, pozvaly mne Ema a Kate, abych s nimi šla do knihovny. Nevypadaly, že by je knihy zrovna dvakrát zajímaly, ale to vlastně ani Mark. ,,Pověz nám něco o sobě Holly." Začaly vyzvídat. ,,Na mě není nic zvláštního.." namítla jsem. ,,Co tvoje rodina?" zeptala se Ema. ,,Mám mladšího brášku a naprosto bláznivé rodiče.." zasmála jsem se. ,,A máš přítele nebo tak?" vystřídala Emu Kate. ,,Ehm, ne..nemám." ,,To je skvělé!" zaradovala se Ema ,,Tedy..pro Marka.." zasmála se. Nebyla jsem si jistá, co to mělo znamenat, ale nechala jsem to být. ,,A co plány po střední? Práce? Vysoká? Cestování?" vyptávaly se vytrvale dál. Chvíli jsem rozmýšlela, co jim řeknu, ale naštěstí mě vysvobodil Mark ,,Ale no tak holky, nechte ji na pokoji." Zasmál se a odvedl mě ven. Sedli jsme si před vchod na zeď. Zdál se mi nějaký nesmělý. ,,Holly?" ,,Ano?" ,,Chodíš s někým?" ,,Teď začneš ještě ty?!" zavtipkovala jsem ,,Nemám.." dala jsem mu vytouženou odpověď. ,,A můžu něco zkusit?" ,,Jistě.." pak se ke mně natáhl a políbil mě. Polilo mě horko, rozbušilo se mi srdce a v břiše jsem cítila motýly. Když se odtáhl, chvíli jsem na něj jen koukala a pak jsem ho políbila znovu.
Zničeho nic na nás někdo chrstl vodu. ,,Zchlaďte se, vy hrdličky.." křičeli Steve s Jeremym s láhvemi s vodou v rukách. Mark se rozeběhl a chtěl jim to oplatit. Já si stoupla k holkám a začaly jsme se jim smát. ,,Jak malí kluci.." vykoktala Kate v záchvatu smíchu.
Netrvalo dlouho a ze mě a Marka byl pár. Byla jsem šťastná. Nikdy mi nebylo tak skvěle. Mám úžasného přítele a kamarády. Nic mi nemohlo moje štěstí vzít, tedy skoro nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama