Život utíká - část 3.

31. srpna 2016 v 15:00 | Lussy |  Povídky, příběhy
Uběhly dva měsíce a mě napadlo, že bych Markovi měla říct o své nemoci. Bylo už na čase. Často jsem se omlouvala ze školy kvůli návštěvám lékaře a Markovi to začínalo být divné. Zavolala jsem mu a domluvili jsme si schůzku. Když přijel, silně jsem ho objala a smutně jsem řekla ,,Musím ti něco říct.. Nemám moc času.." ,,Cože?" ,,Slyšel jsi. Nemám čas." ,,Čas? Čas na co? O čem to mluvíš Holly?" ,,Měla jsem ti to říct už dřív, vám všem, ale cítila jsem se s vámi poprvé v životě opravdu šťastná a tohle vždycky zkazí zábavu.." ,,Nechápu tě Holly.." ,,Umírám, Marku." ,,Holly, všichni umíráme. Neboj, ještě je dost času na tohle myslet." ,,Ne, ty to nechápeš! Jsem nemocná, Marku, vážně nemocná.." ,,Nemocná??" vzdychl Mark ,,Ano, mám necelé dva roky života.." Sesunul se na zem a pár minut jen hleděl před sebe. Nechala jsem ho. Věděla jsem, jaké to je. ,,Myslíš to vážně?" ,,Jo, o tomhle bych nikdy nežertovala.." Aniž by odlepil pohled do země řekl ,,Měla jsi mi to říct dřív.. promiň, ale tohle musím zpracovat. Odvezu tě domů."
Celou cestu jsme neřekli ani slovo. Bylo mi strašně, ale asi ne tak moc, jako jemu.
Zastavil před našim domem a já se chystala vystoupit. ,,Teď nebo nikdy." Pomyslela jsem si. ,,Marku? Miluju tě.." vyslovila jsem nakonec. Podíval se na mě a se slzami v očích špitl ,,To já tebe.." Pak odjel.
Pozdě v noci mi zazvonil telefon. Volal Mark. ,,Ahoj Holly, promiň, že volám takhle pozdě a taky to jak jsem se choval, ale nevěděl jsem, co dělat.." ,,Já to chápu, nic se nestalo." Řekla jsem tiše. ,,Takže.." odmlčel se ,,Kolik že času ti zbývá?.." ,,Něco přes rok a půl.." ,,To není moc.." řekl smutně ,,Ale ani málo.." snažila jsem se ho povzbudit. ,,Kdo ví, co bude za rok a půl.." dodala jsem. ,,Nevím, ale chci, abys byla se mnou. Za rok a půl i potom.. Zítra tě vyzvednu, dobře?" souhlasila jsem. Rozloučili jsme se a šla jsem spát.
Ráno mě vyzvedl. Myslela jsem, že pojedeme do školy, ale on místo toho zamířil za město. ,,Kam to jedeme?!" zeptala jsem se když jsme míjeli naši školu. ,,Chci, aby ses od teď, co nejvíce bavila. Ať ten zatracenej rok a půl stojí za to!" Asi po dvaceti minutách cesty jsme dorazili na místo. ,,Zábavní park?!" vydechla jsem. ,,Jo, mám tu tetu - LÍSTKY ZDARMA!" zakřičel a už mě táhnul k první atrakci. Prošli jsme snad celý zábavní park, ochutnali všechny sladkosti a odcházela jsem domů s obrovským plyšovým medvědem ze střelnice. Byl to úžasný den.
Odvezl mě domů a pomohl mi s medvědem. ,,Zítra půjdeme do školy, ale počkej na víkend!" ušklíbl se ,,Chystám něco speciálního!" řekl nadšeně a rozloučili jsme se.
Druhý den ve škole jsem o své nemoci řekla i ostatním. Přišlo to, co jsem čekala. Zděšení, lítost a slzy. Všichni mě objímali a připojili se k Markově nápadu mě bavit.

O víkendu mě vyzvedli před domem a zavázali mi oči. Asi po dvou hodinách cesty se auto konečně zastavilo. ,,Slyším moře?!" zeptala jsem se když jsme vystoupili, ale nikdo mi neodpověděl a všichni se jen začali hihňat. Vešli jsme do budovy. ,,Dobrý den, pane Taylore, jako obvykle?" ozval se neznámý ženský hlas. ,,Ano, díky Viktorie." ,,Kde to jsme? Jak to, že znají Marka? Kdo je sakra Viktorie?" ptala jsem se zmateně, ale ani tentokrát se mi nedostalo odpovědi. Vlezli jsme do výtahu a vyjeli do jednoho z pater. Slyšela jsem zvuk klíče v zámku, jak se odemkli dveře. Konečně mi sundali šátek z očí a já se snažila rozkoukat. Když jsem se rozhlédla, zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. Nádherné, obrovské apartmá v hotelu na pláži. Cítila jsem se jako v pohádce. Odsunula jsem prosklené dveře na balkon a zhluboka se nadechla slaného vzduchu. Pláž byla pokrytá bílým pískem, který omývalo smaragdově modré moře. ,,To už jsem mrtvá?" vydechla jsem úžasem ,,Nee," objala mě Kate kolem ramen ,,to ti jen Mark zařídil nejlepší víkend v životě!" zasmála se. ,,Tvoje mamka ti sbalila pár věcí." Podala mi Kate moji tašku. Oblékli jsme plavky a vydali se na pláž. Sotva jsme lehli na lehátka všimla jsem si skupiny lidí za člunem na banánu. Chvíli jsem je s úsměvem pozorovala. ,,Chceš to zkusit?" promluvil Mark ,,No, ráda bych.." řekla jsem nesměle ,,Tak na co čekáš? Jdeme!" popadl mě za ruku a už jsme všichni utíkali pro záchranné vesty. Nasedli jsme na banán, zapřáhli nás za člun a rozjeli jsme se. Zezačátku jsem měla opravdu nahnáno, ale postupně jsem si to začala užívat a spolu s Kate a Emou v každé ostré zatáčce křičet.
Večer jsme se pěkně oblékli a vydali se do luxusní restaurace na večeři. Od našeho stolu bylo krásně vidět moře a měsíc, který se vněm odrážel. Mark objednal šampaňské a až do noci jsme pili a smáli se. Kolem druhé ráno šli už všichni spát a já s Markem jsme se procházeli po pláži. Z ničeho nic se zastavil, pevně mě objal a zašeptal mi do ucha ,,Miluju tě Holly, víc než cokoli na světě!" ,,Já tebe taky Marku, hrozně moc!" ,,Prosím, nenechávej mě tu.." ,,Vždyť já přeci nikam neodcházím.." ,,Ale brzy odejdeš a opustíš mě, navždycky.." ,,Ale to ještě chvíli potrvá.." ,,Ale nikdy se nevdáš a nebudeš mít děti, nepoznáš jaké to je mít vlastní rodinu, moc bych ti to chtěl všechno jednou dát, ale nemám na to dost času, Holly!" řekl nešťastně a posadil se do studeného písku. ,,To nevadí.." řekla jsem konejšivě ,,teď jsme tady, na tomhle překrásném místě, spolu a na tom záleží! Jsem šťastná, tady, teď a s tebou, rozumíš?!" Zvedl ke mně oči plné slz a beze slova mně políbil.
Ten víkend jsme toho zažili ještě mnoho. Plavání s delfíny, skok padákem, let helikoptérou.. opravdu to byl ten nejlepší víkend v mém životě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama