Život utíká - část 4.

2. září 2016 v 15:00 | Lussy |  Povídky, příběhy
­­­­­­­­­­­­­­Mark, Steve a Kate odmaturovali a šli na vysokou. Mark zůstal na univerzitě ve městě, Steve a Kate byli pár minut autem. Zbyli jsme si já, Ema a Jerremy. S Jerremym jsem se vídala na angličtině a s Emou na historii a společně jsme se scházeli každý den u oběda. Bez Marka, Steva a Kate se škola zdála poloprázdná. Jakoby tam najednou bylo nesnesitelné ticho. I přesto jsme si ale svlj poslední rok na plno užívali.
Uběhl rok od chvíle, kdy jsem poznala Marka. Vzal mě do toho hotelu, kde jsme tehdy byli. Večer jsme se opět procházeli po pláži jako předtím. Zahleděla jsem se na měsíc a černé moře. Najednou na mě promluvil. Když jsem se podívala, klečel tam a v ruce držel prstýnek. ,,Holly Evansová, vím, že máme asi už jen půl roku a že je to šílený, ale chci to zkusit.," odmlčel se a z hluboka se nadechl ,,vezmeš si mě?" Nevěděla jsem, co dělat. Byla jsem štěstím bez sebe! ,,ANO! ANO! ANO! Vezmu si tě!!"
Čtvrťák se blížil ke konci a spolu s tím i můj život. Den ode dne mi bylo hůř. ,,Dneska vypadáš fakt zle Holly, jsi v pohodě?" starala se Ema. ,,Jo, jo, jsem v pohodě." Ale nebyla. Bylo mi strašně. Všechno mě bolelo, ale nechtěla a nemohla jsem se vzdát! Do maturiťáku zbýval necelý měsíc! ,,Nechceš odvést domů?" nabídl se Jerremy. ,,Ne, jsem v pohodě, fakt."
Když jsem přišla ze školy domů, máma se mě lekla. ,,Proboha, vypadáš příšerně! Stalo se něco? Jsi úplně bílá! Celá hoříš! Okamžitě jedeme do nemocnice!" Když mě doktor prohlédl nakázal mi týdenní hospitalizaci. Můj stav se dost zhoršil. Všichni za mnou přijeli. Bylo to milý. Nosili mi kytky a sladkosti a dokonce i plyšáky.
Třetí noc v nemocnici se mi zdál strašný sen. Jerremy a Ema v něm jeli na diskotéku a cestou měli nehodu. Ema utrpěla jen pár menších zranění, ale Jerremy to nezvládl. Probudila jsem se s křikem, celá zpocená a ubrečená. Okamžitě ke mně přiběhla sestra ,,Jste v pořádku slečno Evansová? Křičela jste ze spaní." ,,Ano, v pořádku, jen hodně zlý sen."
Na druhý den jsem už od rána měla špatný pocit. Svíral se mi žaludek a byla jsem nervózní. Byl čas oběda když do mého pokoje vtrhla pomlácená Ema. Vrhla se mi do náručí a začala strašně brečet. Za chvíli dorazili i Mark, Kate a Steve ,,Kde je Jerremy??!!" všichni mlčeli ,,Tak kde je? Kde je sakra Jerremy??!!" křičela jsem už se slzami v očích. Pochopila jsem. ,,NE! NE! NE!! Neříkejte mi, že .." už jsem dýl neudržela slzy. ,,Měl autonehodu.." promluvil po chvíli Steve. Ema mi popisovala, co se stalo a já Jakobech měla Deja Vu. Bylo to přesně tak, jak jsem viděla ve snu. ,,Proboha.." řekla jsem zděšeně ,,já jsem to viděla.." řekla jsem skoro šeptem. ,,Cože? O čem to mluvíš?" nechápali mě. ,,Zdálo se mi to. Do nejmenšího detailu stejně. Vím, co jste měli na sobě, vím, kde přesně se to stalo, viděla jsem poznávací značku auta, co vás srazilo.. Zabila jsem ho…" neudržela jsem se a znovu propukla v pláč. Mark mě objal. ,,Není to tvá chyba, jak by mohla. Ani jsi tam nebyla. Byla to nehoda.." Ale stále jsem se cítila za Jerremyho smrt zodpovědná.

Po propuštění z nemocnice jsem doma nemohla v noci usnout. Myslela jsem na Jerremyho. Vzpomínala jsem na všechny ty chvíle na angličtině, u oběda, na chodbách. Najednou tu nebyl. Jakoby spolu s ním zmizel i kousek mě. Kousek nás všech a zůstala obrovská díra. Uvědomila jsem si, jak všem bude až umřu i já. Nechci jim způsobit takovou bolest! Nedokázala jsem si představit, jak velké prázdno zůstane když tu nebudeme dva. Nemohla jsem s tím, ale nic dělat. Nemohla jsem ovlivnit to, že ublížím těm, které miluju. Žralo mě to zevnitř. Ta bezmoc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama