Život utíká - část 5. - závěr

4. září 2016 v 15:00 | Lussy |  Povídky, příběhy
Pro větší dramatičnost jsem místo čtyř udělala částí pět. Poslední, závěrečná a nejkratší část příběhu je tady

Zbýval týden do maturitního plesu. Znovu jsem musela za doktorem Hillem. Poprosil mamku, aby počkala v čekárně a nechala nás minutku o samotě. ,,Holly, nechci o tom mluvit před tvou matkou. Tvůj zdravotní stav se velice zhoršil a mám o tebe strach. Musíš na sebe být opravdu opatrná, dobře? Mnohem víc než obvykle! Chci, aby ses dožila svého maturitního dne. Tady máš nějaké prášky na imunitu, měly by ti trochu pomoct. Mamince raději nic neříkej. Přijdu tě ještě zkontrolovat před plesem a ty pak přijdeš druhý den za mnou, dobrá? ,,Domluveno." Rozloučili jsme se a s mamkou jsme jely vybírat šaty na ples. Padly mi do oka hned, jak jsem vstoupila do salónu, už jsem nechtěla jiné. Světle růžová látka s perlami na vrchu korzetu a vanilkovými ozdobami na levém boku táhnoucí se až ke spodnímu lemu šatů. Byly nádherné!
Na ples mě pochopitelně doprovodil Mark. Vzpomněla jsem si znovu na Jerremyho. Tolik se těšil a teď tu nemohl být s námi. Ples dopadl skvěle, ale já jsem byla na dně. Věděla jsem, že je konec. Konec Jerremyho, konec střední, konec plesu, konec mě, konec NÁS. Na závěr plesu jsme všichni zapálili za Jerremyho svíčky před vchodem školy. Mark se Stevem měli proslov a já s holkama jsem to obrečela.
Pět dní do maturity a mně bylo děsně. Nemohla jsem skoro ani jíst a potřebovala jsem podpírat při chůzi. Ema mi pomáhala, co to šlo. Máma byla proti, abych chodila dál do školy, ale já se nevzdala.
Přišel den "D". Předávání maturitních diplomů. Máma s Emou mi pomohli do taláru a odvedly mne na místo. S Emou jsme seděly vedle sebe a držely se za ruce. Vyvolali moje jméno. Poskočilo mi srdce a s námahou jsem se zvedla. Ema mi chtěla pomoct, ale tohle jsem chtěla udělat sama. Pomalu a ztěžka jsem doklopýtala až na pódium, kde mi paní Millerová předala diplom. V té době už o mé nemoci věděli snad všichni a tak mě paní Millerová se slzami v očích objala. ,,Byla jste skvělou studentkou, budete nám chybět.." a rozplakala se. Převzala jsem diplom a pomalu se vrátila na místo.

Z pohledu Emy
,,Tímto vám představuji absolventy maturitního ročníku 2016 Caseyho střední školy." Ozvalo se z mikrofonu a všichni maturanti vyhodili své čapky do vzduchu. Stála jsem vedle Holly, když se podívala s úsměvem na nebe a špitla ,,Dokázala jsem to.." pak otočila hlavu směrem ke mně a se slzami v očích bezhlasně vyslovila ,,Miluju vás!" a její bezvládné tělo se sesunulo do trávy mezi židle. Musela vědět, že je to tady. Vypadala tak smířeně, když se na mě podívala. Její maturitní čapka se snesla k zemi jako pírko a dopadla vedle ní. Všichni k nám přiběhli. Držela jsem jí v náručí a plakala. Klečeli jsme kolem ní a zoufale se ji snažili probrat. Byl to konec. Konec všeho. Konec střední, příběhu, Holy a NÁS.

Bez Jerremyho a Holly jsme už nikdy nebyli úplní, stejní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama