Ztráty a nálezy

27. října 2016 v 10:00 | Lussy |  Útržky
Ztráty a nálezy..Každý si pod tím představí něco jiného. Pro mě to znamená to, o co jsem přišla když jsem dospěla.


Všechny děti, a to snad bez výjimky, se nemohou dočkat, až budou "velcí" a dospělí. Těší se, až budou chodit do práce a mít svůj dům a děti a všechno si barví na pastelově růžovo. Jenže pak dospějeme a naše dětské křídové kresby na silnicích se rozplynou stejně jako ty dětské představy, a my stojíme před zrcadlem, zíráme na sebe a uvažujeme, kam se to všechno podělo? Kam se ztratila ta malá holčička, která nechtěla nic jiného než mít vlastního koně? Kde je ten malý klučík, který snil o tom být kosmonautem? Jsou pryč. Vyhodili jsme je do odpadkových košů spolu s našimi dětskými kresbami. Zavřeli jsme je do krabic spolu s plyšáky a hračkami a šoupli je někam na půdu. Zapomněli jsme na ně stejně jako na příběhy, které jsme si pro zábavu vymýšleli.
Vzpomenete si ještě na svoji nejoblíbenější pohádku před spaním? Hračku, kterou jste za nic na světě nechtěli dát z ruky? Písničku, kterou vám zpívali, když jste měli strach nebo vás něco bolelo?
Dětství je nejkrásnější část lidského života. Bezstarostná, nevinná, šťastná a snadná. Když se teď ohlédneme zpátky, měli by nám všechny tehdejší "starosti" připadat úsměvné ..
Co pro vás byl největší stres? Když jste napjatě seděli u televize a čekali, jak dopadne ta pohádka. Co bývaly největší nervy? Vydržet než budete moci rozbalit všechny vánoční dárky. Největší strach? Když jste nemohli najít hračku, která ležela jen někde zahrabaná. Antidepresiva? Ani nápad! Jedině gumoví medvídci nebo vitaminy.
Každé dítě by mělo ze svého dětství vytěžit co nejvíce, a když to někdy není tak snadné, jak by mělo, užít si ho jak jen to jde, protože ať už chceme nebo nechceme.. dětství uteče jako voda a už ho nevrátíme zpátky..
Není nač pospíchat.. dospělost nás dožene tak jako tak .. někoho dřív, někoho později, ale rozhodně nestojí za to se za ní hnát. Nejen, že nás připraví o sledování večerníčků, hračky, dudlíky, kakao, ale taky o bezstarostnost a bezmezné štěstí..
Místo stavění hradů z písku si stavíme na stůl štosy papírů s úkoly, které nechceme dělat. Vyměníme flašku s kakaem za láhev vína a místo toho, abychom se schovali k mámě do postele, aby nás utěšila, brečíme doma ve sprše.
Jistě, i dospělost má své světlé stránky, ale přece jen .. asi každý z nás někdy zatouží se vrátit do těch kouzelných dětských let, kdy nás nic netížilo a vlastně nám všechno bylo fuk.
V dospělosti musíme všechno dělat sami. Nikdo za vás nic neudělá. Nenastavíte si budíka, zaspíte. Nepřipravíte si svačinu, nemáte ji. Nenajdete si práci, nemáte co jíst. Možná jsem až moc cynická, protože s dospělostí přichází příjemné věci.. Například volnost. Můžete si jít/jet, kam se vám zachce. Můžete zůstávat vzhůru jak dlouho chcete! Nemusíte potají usrkávat rodičům z načatých láhví s alkoholem.. Můžete dělat, co se vám zamane.
Nakonec i v té dospělosti je, na co se těšit, ale nic nevynahradí sladké objetí rodičů když se bojíte bouřky, nekonečné hry v našem imaginárním světě, usrkávání kakaa z dětské lahvičky, jít každý den spát po obědě.. Na dětství se krásně vzpomíná.. A vděčíme za to lidem, kteří nás milují a byli s námi když jsme byli malí caparti. A proto..
Děkuju mami, za to, že i přesto, čím sis musela projít si se snažila ze všech sil být dobrou mámou. Děkuju tati, že když jsi přišel, ujal ses mě jako své vlastní a nepolevil jsi ani na minutu ve svém odhodlání ze mě vychovat dobrého člověka. Děkuju babi, že jsi mi ukázala všechna kouzla a vůně kuchyně a nechala mě chytit tě za ruku, když jsem měla strach. Děkuju, dědo, že jsi mě naučil vše, čím si mohu vyčistit hlavu. Lyžování, plavání, bruslení, .. Děkuju všem, kteří mi umožnili mít překrásné dětství!

Závěr? Ani nevím jak to ukončit.. snad prostou větou .. To prostě k dospělosti patří..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 27. října 2016 v 10:14 | Reagovat

Takový přesný a smutný začátek ale musím s tebou souhlasit - to prostě k dospívání patří.
Nejvíce se ze všeho děsím tohodle - "Vyměníme flašku s kakaem za láhev vína a místo toho."
Hrozná představa! Poklidné kakao x sebeníčící ovládající nás alkohol. V rodině máme dost alkoholiku, takže o to se to u měn násobí a navíc v Rožnově pod Radhoštem mně naučili jak udělat to nejlepší kakao.
Jinak jo ta touha vrátit se v čase je i u mně tu a tam dokáže objevit.

2 Lussy Lussy | 27. října 2016 v 20:23 | Reagovat

[1]: Jo, bohužel to tak je :/ ale musíme se s tím vším zkusit poprat a i z té dospělosti vyrýžovat co nejvíc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama