Pod hladinou

15. listopadu 2016 v 7:48 | Lussy |  Vztahy a jiná dramata
Můžete si pod tím představit co chcete. Pro mě mají tato slova dva významy.


1)člověk je jako hluboký oceán
Každý z nás ukazuje světu jen nepatrnou část našeho já. Máme svá tajemství, touhy, obavy..
Na povrch můžeme působit klidně, vyrovnaně, šťastně, ale přitom se vše skutečné skrývá pod hladinou. Naše pravé pocity skryjeme uvnitř sebe než abychom světu ukázali jak se vlastně rozpadáme na kousky
Často právě ti, kteří působí nejšťastněji, bývají těmi, kteří v noci brečí do polštářů a jsou zoufalí.
Pravý přítel by si měl všimnout, že s námi není něco v pořádku, ale stejně jako oceán jsou lidé lidé tajemní, nevyzpytatelní a nestálí.
Ve chvíli, kdy se z klidného "rybníčku" proměníme na rozbouřené moře plné chaosu a nepokoje, cítíme všechno. Probudí se v nás všechny ty potlačené obavy, skryté touhy a tajemství vyplují na povrch. Věci, které jsme tak pečlivě skrývali sami před sebou i ostatními, se dostaly na hladinu a my jim musíme čelit. Po dlouhé, únavné a náročné bouři vše dostaneme opět pod kontrolu a skryjeme vše pod hladinu, kam to patří. A druhý den ráno vykročíme do světa s úsměvem jakoby se vůbec nic nestalo.

2)pocit bezmoci
Už jste se někdy cítili naprosto bezmocní vůči všemu, co vám život hodí do cesty? Zažili jste někdy pocit jako byste se topili?
Jste pod vodou a hladinu máte téměř na dosah ruky, stačilo by pár temp a mohli byste se nadechnout, ale vy nemůžete, nedokážete se pohnout a čím déle se snažíte dostat ven, tím víc vám dochází vzduch. Potápíte se. Světlo a hladina se stále vzdalují. Padáte ke dnu.
Ocitáte se naprosto bezmocní v prostředí, které je vám cizí. Nevíte, co máte dělat a vším okolo vás jste paralyzovaní. Stále klesáte. Každou vteřinou je to horší. Zoufalství, panika, bezmoc. Svírá se vám srdce a chcete rozpřáhnout ruce a vyplavat nahoru, ale všechen ten smutek, strach, problémy,.. Váš stále táhnou ke dnu. Co teď? Máte se dál snažit vymanit z pout vašeho vlastního zoufalství a z posledních sil chtít vyplavat na hladinu přičemž ztratíte všechen zbylý vzduch? Ne. Zkuste projednou přijmout fakt, že život si najde cestu, aby vás vždy srazil na kolena a čekejte. Počkejte až dopadnete na ÚPLNÉ dno,protože jakmile jste jednou na dně.. jediná cesta vede vzhůru. Takže vytrvejte. Odolávejte všemu strachu a věřte, že nakonec se dorazíte a vyplavete na hladinu, kde se znovu zhluboka nadechnete. Vymaníte se z pout, do kterých vás život dostal a necháte je ležet na dně vašeho oceánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama