Dětská vzpomínka

2. dubna 2017 v 21:16 | Lussy |  Útržky
Omlouvám se, že nevychází články, ale s maturitou za dveřmi je to těžké. Takže tady je alespoň taková maličkost.. snad se vám bude líbit.


Subjektivní líčení pomocí smyslů

Procházím se lesem a míjím louku. Najednou mě do nosu uhodí známá vůně - jaro. Cítím, jak voní květiny a stromy, a přivádí mi to na mysl krásnou vzpomínku z dětství.

Každý víkend jsme s babičkou lehávaly v houpací síti pod jabloní a četly si Kytici. Babička mi předčítala a já bedlivě naslouchala jejím slovům. Měla něžný, klidný hlas, který mě přenášel na tisíce různých míst. Poslouchala jsem, jak kolem bzučí včely, vítr hraje na listí stromů, a jak si stébla trávy o čemsi šeptají. Všechno to dohromady tvořilo dokonalou symfonii.

Vzhlížela jsem vzhůru k blankytnému nebi, pozorovala běloučké mráčky, jak se po nebi toulají, jako beránci po pastvině. Sledovala jsem vlaštovky, které se postupně vracely do svých hnízd, a přivírala jsem oči, když jemné hřejivé jarní paprsky slunce proklouzly mezi větve a dopadly mi na víčka. Natahovala jsem před sebe ruce a sledovala ornamenty tvořené stíny listů nad námi.

Zhluboka jsem se nadechla a ucítila směs těch nejkrásnějších vůní. Cítila jsem babiččin parfém, který dodnes nezměnila, květy stromů a drobné kytičky v trávě, nedaleké posečené pole, vůni linoucí se oknem kychyně až na zahradu. Cítila jsem, jak se mi plíce plní svěžím jarním vzduchem.

Pak babička knížku zavřela, lišácky se na mne podívala a bez varování mě začala lechtat. Rozchechtala jsem se zvonivým dětským smíchem a utíkala bosá po měkké trávě přes celou zahradu, jen aby mne babička nedohnala. Bosýma nožkama jsem cupitala po trávě, a když mne babička dostihla, společně jsme se svalily do zelené peřinky. Rozpřahovala jsem ruce a cítila šimrání jednotlivých stébel na rukou a nohou. Přetočila jsem se na břicho a uchopila do drobných prstíků jeden z fialových kvítků vykukujících v moři zelené. ,,Co je to?" zeptala jsem se.
,,To je mateřídouška," odpověděla mi laskavě babička, ,,o té jsme si před chvílí četly."
Fascinovaně jsem si přiložila kvítek k nosu a přivoněla si, voněl jako domov.

Otevřu oči a zjistím, že jsem se ocitla uprostřed louky a v prstech třímám právě onu mateřídoušku. Opět si přivoním, stále tak krásně voní, vzhlédnu ke zlatavému slunci, rukou projedu mezi stébly vysoké, divoce rostoucí trávy a naladěna dobrou náladou se vracím domů.

Doufám, že vám tento krátký text připomněl, že jaro je už tady a že dovede být neskutečně krásné. Děkuji, že jste mi věnovali svůj čas a článek si přečetli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. dubna 2017 v 20:07 | Reagovat

To je nádhera... Až se mi zastesklo po bezstarostném dětství...

2 Lussy Lussy | 7. dubna 2017 v 14:13 | Reagovat

[1]: Moc děkuju. Jo, bylo moc fajn nemuset se o nic starat ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama