Nádech, výdech, aneb ve zvířecí kůži

20. června 2017 v 20:37 | Lussy |  Útržky
Ahoj všichni, (pokud to vůbec někdo čtete Smějící se)


Můj minulý článek měl skvělé ohlasy a byla jsem z toho opravdu nadšená, ale měla jsem pocit, že jsem si nasadila příliš vysokou laťku a tak jsem neměla odvahu psát a jen jsem čekala na můzu.. no a dnes při naší dlouhé cestě do hor, konečně přišla!


Včera jsem dočetla knížku "Girl Online" od Zoe Sugg. Možná vám to něco říká, možná ne. Každopádně, je o dívce, ve které jsem se v mnoha ohledech našla. Mimo to, že obě píšeme blog (ale ona, narozdíl ode mne velmi úspěšný Smějící se), máme také obě problémy se strachem a stavy úzkosti.

Občas když je na mne moc velký tlak, začnu mít úzkostné stavy. Není to nic příjemného. A těsně před takovým stavem mi bývá dost mizerně.. Jsem smutná, naštvaná, zoufalá a rozčílená. V takové chvíli potřebuji něco, čím bych se uklidnila, abych úzkostnému stavu předešla.

V té knížce je popsáno pár metod, kterými se v takových situacích uklidnit a mě napadla ještě jedna další...

Někdy, když je vám fakt mizerně, je fajn představit si, že jste někdo jiný.. nejlépe zvíře. Zvířata jsou totiž klidná, vyrovnaná a nádherná. Tak zavřete oči a představte si to. Kdybyste se mohli stát zvířetem, jaké zvíře by to bylo a proč?

U mě by to byl vlk, kůň, delfín nebo orel.

Teď si představuji, že jsem orel. Majestátní, nádherný, nespoutaný král nebes.

Právě jsem se odrazila z vysoké borovice, zelené voňavé borovice a letím.. Plachtím vzduchem jako list. Lehce, nenuceně, klidně. Mávnu svými mohutnými hnědými křídly a zrazu jsem o dva metry výš. Všechno podemnou je tak malé.

Lesy jako nádherné smaragdově zelené moře vlnící se ve větru. Oceán, nádherná tmavě modrá plocha, jako z nejjemnějšího hedvábí. Nebe okolo mne, překrásný blankyt.

Cítím, jak mi slunce pálí na hřbet a sněhobílý krk. Zakřičím. Můj křik je tak silný, že musí být slyšet na míle daleko. Odráží se od okolních skal zpátky ke mně a já si připadám, že jsem pánem světa. Shlédnu znovu dolů a vidím svůj stín, věrného přítele letícího přímo pode mnou. Je obrovský. Najednou si připadám silnější než dřív a když mávnu křídly, jakoby se i hory chtěly přede mnou sklonit.

Přelétám nad oceán. Je tak tichý. Slyším jen svůj orlí křik a jemné špouchání vody. Sletím ještě o kousek níž a nohama se dotknu vody. Rozrážím svými drápy hladinu, jakobych si tak chtěla otevřít dveře do podvodního světa.

Opět mávnu několikrát křídly a z těsné blízkosti mořské hladiny mne vynesou zpět do mého nebeského království.

Stoupám stále výš a výš a s hlasitým křikem mizím v mracích.

Otevřu oči.

Jsem klidná. Volně dýchám a jsem naplněna pocitem štěstí. Je mi líp.

Pokud máte také zkušenosti se stavy úzkostmi atp., byla bych ráda, kdybyste mou metodu vyzkoušeli a dali mi vědět, jak fungovala. Můžete mi také napsat, jak se z úzkostí vyrovnáváte vy. Ráda si vaše komentáře přečtu Usmívající se.

Tak zatím.

Lussy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama