Pomíjivý

7. července 2017 v 22:37 | Lussy |  Útržky
Nic netrvá věčně. To všichni ví. Něco je ale pomíjivější než jiné věci, a to jsem například já.

Jsem to nejpomíjivější a nejkřehčí, co existuje. Jsem jenom jeden. Nikdo mne nevlastní, jen se lidem propůjčuji, než zase půjdu dál. Jsem prchavý, jako ranní jinovatka. Křehký jako sněhová vločka. A jedinečný.

JSEM ŽIVOT.

Když se narodí lidská bytost, dotknu se svým prstem jejího čela a propůjčím jí život. Dám jí kus sebe sama. Dám jí možnost konat, myslet, vnímat, ŽÍT.

Záleží jen na ní, jak s mým darem naloží. Jestli bude konat dobro či zlo, nebo jestli bude s mým darem nakládat opatrně či lehkovážně.

Pokud si zvolí lehkomyslnost a neváží si mého daru, brzy o něj přijde. Nevezmu jí ho, to on sám ji dobrovolně opustí, aby mohl jít dál, protože jiní lidé by pro takový dar udělali cokoli.
__________________________________________________________________________________________________________

Proč píšu o životě?

Možná jste již viděli nedávno zveřejněné video dvou dívek, které se při natáčení "livestreemu" na facebooku dostaly do těžké autonehody. Řidička věnovala více pozornosti natáčení, než řízení a nejspíše z "machroviny" chtěla překonat rychlost 180 km/h, řízení se jí ale vymklo kontrole a auto skončilo převrácené. Přežila jen dívka na místě spolujezdce, její přítelkyně za volantem za svou chybu bohužel zaplatila životem.

Tato smutná událost mne přinutila k napsání tohoto článku. Je strašné, co za neštěstí se může stát jen během vteřiny nepozornosti, nebo naší nerozvážnosti, a ještě děsivější je skutečnost, že kvůli takovým věcem zbytečně umírají lidé, a mnohdy velmi mladí.

Každému nám byl dán jeden život. Náš život. A my bychom jím rozhodně neměli mrhat. Když né kvůli nám samotným , nebo našim blízkým, tak kvůli lidem, kteří o svůj život přicházejí nedobrovolně. Kvůli lidem, kteří udělali chybu a tvrdě za ni zaplatili. Kvůli lidem, kteří se modlí k Bohu, aby byla jejich blízkým dána druhá šance žít. Pro tyto lidi nemrhejme naším životem a časem.

Važme si toho, co nám bylo dáno. Život. Možnost volby. Pocity. Čas. ...

Jak už jsem již řekla, nic netrvá navěky, ale my si to často neuvědomujeme.

Smiřte se s tím, že jednou umřete. Může to být zítra, za týden nebo za 80 let. Ale nakonec tu nebudete, zůstanete jen ve vzpomínkách, proto bychom ten čas mezitím, ať už je to v řádů dní či desetiletí, měli využívat na plno, protože život je to jediné, co vám nedá druhou šanci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama