Příběh o jedné lásce aneb vše zlé nás posouvá dál

2. srpna 2017 v 0:12 | Lussy |  Útržky
Pamatuji si, jak voněl. Živě vidím před očima, jak se usmíval. V uších mi zní jeho smích. Stále ještě cítím doteky jeho prstů.
Seděla jsem u něj na pohovce a se slzami v očích hleděla na své dlaně. Věděla jsem, že musím otevřít ústa a vyslovit to, čeho jsem se tak strašně bála. Svíral se mi žaludek i srdce. Dělalo se mi mdlo a celé mé tělo hořelo. Po pár minutách jsem zvedla oči směrem k němu.
,,Tak co se děje?" zeptal se a odložil ovladač. ,,Takhle tichá nikdy nebýváš…"
,,Filipe, chci si promluvit…"
,,Promluvit?" zvedl nechápavě obočí ,,O čem?"
,,O nás…" řekla jsem nesměle a skoro mi vypadl hlas. On se na mě jen podíval prázdným pohledem a tak jsem pokračovala. ,,Proč se mi poslední dobou tak vyhýbáš? Skoro se neozýváš, nemluvíš se mnou… Našel sis snad někoho jiného?"
,,Ne…" vzdychl. ,,Zamilovala ses do mě.. slíbili jsme si žádné city, ale ty ses do mě zamilovala.. řekl jsem si, že ti dám prostor, aby ses z toho dostala.."
,,Promiň, cože? "Dostala?" Jak to sakra myslíš? Copak je láska jako rýma a můžeš se z ní "Dostat" za týden?" Jen mlčel. Pokračovala jsem. ,,Co je na tom tak špatného, že mi na tobě záleží, že tě mám ráda, že se o tebe starám, že tě mi…" zarazila jsem se, protože jsem to ani sama nechtěla slyšet.
,,Promiň Karolíno, ale předem jsem ti řekl, že nechci žádné city a závazky. Nechci a nechtěl jsem ti ublížit. Ale bude lepší když to tady ukončíme.."
To už jsem nezvládla a z očí se mi řinuly potoky slz. ,,Takže takhle to bude? Necháš mě jen tak být? Po tom všem?..."
Neřekl nic než tiché ,,Promiň.."
,,Promiň? Promiň?! Fajn, tak já teda jdu. Sbohem." Sebrala jsem si své věci a co nejrychleji odtamtud utekla. Hned jak se za mnou zavřely dveře jsem se bezmocně sesunula k zemi. Nemohla jsem zadržet slzy valící se nezadržitelně z mých očí. Nemohla jsem utišit vzlyky, které se rozléhaly chodbou. Nemohla jsem utlumit tu příšernou bolest v hrudníku. Cítila jsem, jak se mi rozpadá svět. Srdce se mi roztrhalo na tisíc kousků. Bylo mi hrozně. Musela jsem se ale zvednout a vypadnout odtamtud než mě uslyší. Vběhla jsem tedy do výtahu a tam přišel další nával zoufalství. Venku jsem se posadila na schody a před očima jsem viděla celé ty dva roky.
Seznámili jsme sed krátce po mých 18. narozeninách. Byla jsem to zapít s kamarádkou v naší oblíbené restauraci. Všimla jsem si skoro hned, co jsme tam přišly. Elegantně oblečený, pohledný a kultivovaný. Kradmo jsem ho pozorovala a doufala, že mne osloví. Za pár minut se tak i stalo. ,,Slečny, omlouvám se, že obtěžuju, ale tady s kamarádem jsme načali láhev vína a sami ji nedopijeme, vadilo by vám se přidat?" přesedli jsme si tedy ke stolu pro čtyři a seděli tam asi další tři hodiny. Byl okouzlující, vtipný, přátelský. Mohla jsem na něm oči nechat. Po tom večeru mě pozval ještě na pár schůzek. Planetárium, zoo, špičkové restaurace, piknik v parku, bruslení.. Připadala jsem si skvěle a užívala si, jak ke mně byl pozorný. Měla jsem dojem, že to mezi námi opravdu jiskří a mohlo by to mít budoucnost.
Byli jsme zrovna v planetáriu a užívali si projekci, když mě chytl za ruku a pošeptal mi ,,Jsi nádherná…" podívala jsem se na něj a poprvé jsme se políbili. Pak mě vzal k sobě domů. Ta noc byla jako ohňostroj. Když jsem se ráno probudila, ležela jsem v jeho objetí. Viděla jsem, jak sladce spal a neodolala jsem touze ho políbit. Cukl sebou a probudil se. Následoval nemilý rozhovor o tom, že se ještě necítí na vztah, city, závazky a podobné "pitomosti", jak tehdy řekl. Vzala jsem to, protože to, co mezi námi bylo mi připadalo výjimečné!
Skončila jsem sama, zlomená na studených schodech před jeho domem. Nebylo to nic výjimečného, byla to vášeň a touha, co náš vztah hnala vpřed a ty jsou díky mé lásce pryč. Nespravedlivé.
,,Lásko? Vnímáš?" řekl Lukáš.
,,Promiň, trochu jsem se zamyslela." Usmála jsem se.
,,Tady máš to kafe.."
,,Děkuju."
Není to poprvé, co jsem si na něj vzpomněla, když jsem byla s Lukášem, ale už je to za mnou. Víceméně. Snažím se pohnout dál a nevzpomínat na minulost. S Lukášem se mi to daří.
,,Miluju tě.." řekla jsem úplně poprvé v mém životě. ,,a chci, abys to věděl."
,,Já tebe taky." A políbil mě.

Filip mi ublížil, srazil mne na kolena a citově mne vysál, ale nebýt toho všeho, nikdy bych nepoznala mého milovaného Lukáše .. zlomené srdce mě přivedlo do náruče někomu, kdo všechny mé střípky slepil dohromady a po letech mne učinil šťastnou .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama